Konkludentní jednání: Co to je a jak ovlivňuje vaše smlouvy?

Definice konkludentního jednání

Konkludentní jednání je takové jednání, kterým dáváme najevo svůj souhlas nebo vůli něco učinit, aniž bychom to výslovně řekli slovy. Jde o projev vůle, který je vyvozen z našeho chování nebo okolností. Zákon v tomto případě mluví o „jiném způsobu z chování osoby“. Typickým příkladem je nákup v samoobsluze. Vložením zboží do košíku a jeho následným zaplacením u pokladny dáváme jasně najevo, že si zboží chceme koupit, i když jsme to výslovně neřekli. Konkludentní jednání je v právu běžné a má stejnou váhu jako projev vůle učiněný slovy, tedy ústně nebo písemně. Je ale důležité, aby z našeho chování bylo nade vší pochybnost jasné, co chceme. Pokud by naše jednání mohlo být vyloženo různě, nemuselo by být za konkludentní jednání považováno.

Rozdíl mezi výslovným a konkludentním

V právním kontextu je zásadní rozlišovat mezi výslovným a konkludentním jednáním. Zatímco výslovné jednání je charakterizováno jasným a přímým vyjádřením vůle, konkludentní jednání je vyvozováno z chování zúčastněné osoby a okolností případu. Jinými slovy, konkludentní jednání není vyjádřeno slovy, ale je zřejmé z chování osoby v dané situaci.

Příkladem může být situace, kdy zákazník v obchodě vloží vybrané zboží do košíku a následně s ním projde pokladní zónou bez jakéhokoli slovního vyjádření o koupi zboží. Jeho chování je v tomto případě chápáno jako konkludentní souhlas s uzavřením kupní smlouvy.

Je důležité si uvědomit, že konkludentní jednání musí být jednoznačné a nevzbuzovat pochybnosti o skutečné vůli jednající osoby. V opačném případě by mohlo dojít k nechtěným právním důsledkům.

Právní dopady konkludentního jednání

V českém právním řádu nenajdeme explicitní definici konkludentního jednání. Přesto se s ním běžně setkáváme a jeho právní dopady jsou zcela reálné. Konkludentní jednání, někdy označované jako tacitní, představuje projev vůle, který není vyjádřen slovy, ale vyplývá z chování dané osoby. Právo z takového chování, které zakládá jednoznačný a rozumný závěr o projevu vůle, vyvozuje stejné právní následky, jako by byl tento projev vůle vyjádřen výslovně.

Vlastnost	Konkludentní jednání	Výslovné jednání
Forma projevu vůle	Nepřímá, z chování	Přímá, slovní či písemná
Příklad	Nastoupení do autobusu	Podepsání smlouvy
Důkazní obtížnost	Vyšší	Nižší

Typickým příkladem je nástup do tramvaje. Tímto skutkem dáváme najevo, že hodláme cestovat a že souhlasíme s podmínkami přepravy, ačkoliv jsme to výslovně neřekli. Stejně tak mlčky přijaté plnění, například zaslané zboží, může zakládat závazky z kupní smlouvy, pokud z okolností vyplývá, že příjemce o dodání věděl a nebránil se mu.

Je však důležité zdůraznit, že pouhé mlčení samo o sobě zpravidla nevede k právním následkům. Pro uznání konkludentního jednání je nezbytné, aby z chování osoby bylo možné jednoznačně dovodit její vůli.

Konkludentní souhlas v praxi

V běžném životě se s konkludentním souhlasem setkáváme poměrně často, aniž bychom si to možná uvědomovali. Konkludentní souhlas totiž není vyjádřen slovy - ať už ústně, nebo písemně - ale vyplývá z chování dané osoby. Typickým příkladem je nastoupení do tramvaje. Tím, že nastoupíme, dáváme najevo, že máme zájem o přepravu a že jsme ochotni za ni zaplatit jízdné. Nikomu to explicitně neříkáme, ale z našeho chování je to zřejmé.

Stejně tak když si v restauraci objednáme kávu a zákusek, dáváme konkludentně najevo souhlas s tím, že za tyto položky zaplatíme uvedenou cenu. Ačkoliv jsme to výslovně neřekli, z našeho jednání - objednání si - to jasně vyplývá. Důležité je, aby z chování osoby bylo možné jednoznačně dovodit její vůli. Pokud by například někdo nastoupil do tramvaje omylem a ihned po zjištění omylu vystoupil, nelze z jeho chování dovodit souhlas s přepravou.

Příklady konkludentního jednání

Konkludentní jednání je v právu velmi důležité, protože umožňuje vyjádřit souhlas s něčím, aniž by bylo potřeba cokoliv říkat. Prostě se chováme tak, že je z našeho jednání jasné, co chceme. To je užitečné v mnoha situacích, například když si v obchodě bereme zboží z regálu a jdeme s ním k pokladně. Tím dáváme najevo, že si zboží chceme koupit, i když jsme to výslovně neřekli. Stejně tak když nastoupíme do autobusu a nic neříkáme, dáváme najevo souhlas s tím, že se svezem a zaplatíme jízdné. Naopak, pokud bychom v autobuse seděli a tvrdili, že nechceme jet, ale řidič by s námi i tak odjel, nejednalo by se o konkludentní jednání z naší strany. Je důležité si uvědomit, že konkludentní jednání musí být jednoznačné a srozumitelné pro všechny zúčastené strany. Pokud by naše chování mohlo být vykládáno různě, nemohlo by se jednat o konkludentní jednání.

Nejasnosti a rizika

Konkludentní jednání, tedy něco, co je vyvozeno z chování nebo okolností, s sebou přináší i jisté nejasnosti a rizika. Absence výslovného souhlasu může vést k nepochopení a sporům, jelikož interpretace chování může být subjektivní. Co jeden považuje za jasný signál souhlasu, druhý může vnímat zcela odlišně. To platí zejména v obchodních vztazích, kde nejasně vyjádřený souhlas může mít nepříjemné právní a finanční důsledky. Proto je vždy lepší usilovat o jasnou a písemnou formu dohody, aby se předešlo případným nedorozuměním a sporům. Písemná smlouva slouží jako důkaz o tom, na čem se strany dohodly, a chrání obě strany v případě sporu.

Důkazní břemeno

V kontextu důkazního břemena je důležité rozlišovat mezi konkludentními a explicitními projevy vůle. Zatímco explicitní projev vůle je jasně vyjádřen slovy, písemně či ústně, konkludentní projev vůle je vyvozen z chování nebo okolností, které nasvědčují určitému úmyslu.

Například pokud někdo pravidelně platí nájemné za byt, ačkoliv nemá uzavřenou nájemní smlouvu, lze z jeho chování vyvodit, že s nájmem souhlasí. Toto chování pak slouží jako důkaz o jeho vůli. Důkazní břemeno v takovém případě leží na tom, kdo se dovolává existence určitého právního vztahu - v tomto případě pronajímateli, který by musel prokázat, že nájemce svým chováním projevil souhlas s nájmem.

Je důležité si uvědomit, že konkludentní projev vůle musí být jednoznačný a nevzbuzovat pochybnosti o skutečné vůli jednající osoby. V opačném případě by mohlo dojít k nechtěnému právnímu jednání.

Konkludentní jednání je jako stopa v lese – nemusíte vidět zvíře, abyste věděli, že tam bylo.

Božena Němcová

Výklad konkludentního jednání

Konkludentní jednání, neboli také mlčky projevená vůle, hraje v právním světě významnou roli. Jde o situace, kdy sice nedochází k výslovnému vyjádření souhlasu, příslibu či jiné skutečnosti slovy nebo písemně, ale tato skutečnost je jasně patrná z chování dané osoby. Zákoník stanoví, že se má za to, že strana projevila svou vůli určitým způsobem, jestliže to dal najevo nejenom výslovně, ale i jiným způsobem, z něhož je její vůle jasně patrná. Typickým příkladem je nákup v samoobsluze. Zákazník vložením zboží do košíku a jeho následným zaplacením u pokladny dává jasně najevo svůj souhlas s koupí daného zboží, ačkoliv s nikým výslovně neuzavřel kupní smlouvu. Stejně tak mlčení nebo nečinnost můžou být v určitých případech vykládány jako konkludentní jednání. Například pokud je někomu doručena písemná výpověď z nájmu bytu a adresát na ni nijak nereaguje, ačkoliv tak učinit mohl a měl, může být jeho nečinnost vykládána jako souhlas s výpovědí. Je však nutné zdůraznit, že konkludentní jednání musí být vždy jednoznačné a nezpochybnitelné.

Tipy pro předcházení sporům

Jasná a otevřená komunikace je základ. Nikdy se nespoléhejte jen na to, že druhá strana pochopí vaše úmysly z chování. Konkludentní jednání, tedy něco, co je vyvozeno z chování nebo okolností, může být zavádějící. Co se vám zdá jako jasný signál, může druhá strana interpretovat úplně jinak. Psaná forma dohody, i když nemusí být vždy nutně formální smlouvou, slouží jako důkaz a předchází nedorozuměním. Nebojte se ptát a ujistit se, že jste všichni na stejné vlně. Potvrďte si důležité body písemně, ať už emailem nebo zprávou. Získáte tak nejen přehled, ale i jistotu pro případ budoucích sporů.

Konkludentní jednání hraje v běžném životě i v právním světě důležitou roli. Na rozdíl od výslovného projevu vůle, kdy je záměr jasně vyjádřen slovy nebo písemně, se u konkludentního jednání odvozuje vůle z chování zúčastněných osob. I když není nic řečeno přímo, okolnosti a činy jasně ukazují, co strany zamýšlejí. To je důležité například při uzavírání smluv, kde mlčení nebo nečinnost v určitých situacích může znamenat souhlas s nabídkou. Stejně tak v běžné komunikaci, kdy kývnutí hlavou nebo podání ruky může vyjadřovat souhlas nebo přijetí návrhu. Důležité je, aby z chování osoby bylo možné jasně a jednoznačně vyvodit její vůli. V opačném případě by mohlo dojít k nedorozuměním a sporům o to, co bylo skutečně myšleno.